Právní podstata svěřenského fondu

Svěřenský fond vzniká vyčleněním určitého majetku k určitému účelu. Zakladatel majetek svěří svěřenskému správci, který jej drží a spravuje vlastním jménem na účet fondu. Majetek ve fondu netvoří osobní jmění zakladatele, svěřenského správce ani obmyšleného. Nejde však o právnickou osobu. Jde o majetkové uspořádání, které české právo označuje jako oddělené a nezávislé vlastnictví.

Zjednodušeně řečeno, nejde o převod majetku na jiného vlastníka v běžném smyslu. Zakladatel majetek vyčlení, správce jej spravuje a obmyšlený z něj může čerpat plnění, pokud mu takové právo vznikne podle statutu. Každá z těchto osob má jiné právní postavení. Právě oddělení těchto rolí je důvodem, proč svěřenský fond funguje odlišně od darování, závěti, nadace nebo rodinné společnosti.

Praktický význam je zásadní. Je-li fond založen a spravován řádně, vložený majetek je oddělený od zbylého majetku zakladatele. To může být užitečné při ochraně před budoucími podnikatelskými nebo rodinnými riziky. Neznamená to však, že lze fond použít k účelovému vyvedení majetku před existujícími věřiteli nebo před zákonnými povinnostmi.

Kdo z fondu získává prospěch?

Osobou, které má být ze svěřenského fondu plněno, je obmyšlený. Může jít o konkrétně označenou osobu, například dítě zakladatele, nebo o osobu určenou podle pravidel statutu. Fond může sloužit také veřejně prospěšnému účelu. U soukromých fondů se nejčastěji setkáváme s nastavením pro rodinné příslušníky, správu nemovitostí, držbu obchodních podílů nebo postupné vyplácení výnosů.

Svěřenský fond vs. svěřenecký fond

V běžné řeči se někdy používá výraz svěřenecký fond. Český občanský zákoník však pracuje s pojmem svěřenský fond. V České republice se můžeme setkat i s dalšími typy fondů, které plní odlišné role.

První skupinou jsou investiční fondy, které shromažďují peníze od lidí za účelem jejich zhodnocení na trzích. Patří sem běžné podílové fondy pro veřejnost (akciové, dluhopisové či nemovitostní) a fondy kvalifikovaných investorů pro zkušené hráče s vyšším kapitálem.

Druhou skupinou jsou neinvestiční fondy. Ty neslouží k tvorbě zisku, ale k podpoře veřejného zájmu. Typickým příkladem jsou charitativní nadační fondy, státem zřizované fondy (např. Státní fond životního prostředí) nebo penzijní fondy určené ke spoření na stáří.